“V dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí.”
Určitě tato slova dobře znáte, ale opravdu si zcela uvědomujete, co je za nimi? Po svatebním obřadu totiž jako sezdaný pár nemáte jen společný majetek, ale zároveň vzniká i vyživovací povinnost mezi vámi. A to nejen v průběhu trvání manželství, ale také po rozvodu.
Co je vyživovací povinnost mezi manželi
Záměrem vyživovací povinnosti je, aby manželé měli ze zákona zajištěnou stejnou životní úroveň. V případě, že manželé mají společné konto a žijí ve společné domácnosti, většinou je tato povinnost zcela přirozená a není potřeba úprava soudu. Ale nežijeme v ideálním světě a v životě se mohou objevit situace, ve kterých je potřeba svoje práva vymáhat soudně.
Jednou z variant je období před rozvodem manželství, kdy se jeden z manželů odstěhuje a pár tak žije odděleně. Právo na výživné manžela nebo manželky má dokonce ze zákona přednost před alimenty na dítě.
V jakých případech pomůže soud
Jestliže dojde k situaci, kdy jeden z manželů odmítá poskytovat výživné, můžete se obrátit na soud.
MŮJ TIP
"Doporučuji s tímto krokem zbytečně neotálet, protože alimenty vám soud může přiznat nejdříve od té doby, kdy jste podali žalobu k soudu."
Zákon pamatuje i na variantu, kdy by se jeden z manželů chtěl zbavit své vyživovací povinnosti, podal žádost o rozvod, ale druhý manžel by s rozvodem nesouhlasil. V takovém případě je soud pro začátek nemusí rozvést (vážná nemoc jednoho z manželů).
Občas také dochází k případům, kdy jeden z manželů k rozpadu manželství nepřispěl takovou měrou jako druhý a zároveň mu rozvodem byla způsobena nepřiměřená újma. Zde soud může, po splnění zákonem stanovených podmínek, rozhodnout o přiznání výživného až do takové výše, jako tomu bylo v době trvání manželství. Nejdéle však na dobu 3 let od rozvodu. Toto právo zaniká, pokud se oprávněný manžel znovu ožení, vdá nebo uzavře registrované partnerství.
Faktory ovlivňující výživné
Na přiznání výživného nebo jeho výši má vliv hned několik faktorů, ke kterým soud přihlíží. Jednak na délku manželství a dobu, po kterou jsou manželé rozvedeni, také zda a jak se rozvedený manžel podílel na chodu domácnosti a na péči o děti v době, kdy byli manželé. Soud také posuzuje, zda si rozvedený manžel nenašel zaměstnání, které neodpovídá jeho schopnostem i přes to, že mu v tom nic nebránilo a případně z jakého důvodu.
Pokud se jeden z manželů na tom druhém dopustil trestného činu nebo jiného závažného jednání (případně na osobě jemu blízké), výživné by nemuselo být přiznáno vůbec. Může se jednat například o křivé obvinění nebo o trestný čin domácí násilí. V případě domácího násilí, nemá bývalý manžel žádný nárok na alimenty.
Závěrem je třeba si říci, že přiznané alimenty mezi bývalými manželi neurčuje jenom zajištění výživy oprávněného, ale i poskytnutí takového finančního zajištění, které obsáhne všechny ostatní osobní potřeby, kulturní, případně rekreační a další potřeby. Výživné tak nemusí zahrnovat jen finance spotřebního charakteru, ale také to, aby si oprávněný bývalý manžel mohl vytvořit úspory nebo peníze zainvestovat.
Jestliže mají bývalí manželé vysoké příjmy nebo rozsáhlý majetek, není vůbec s podivem, že výživné se tak pohybuje v řádu desetitisíců nebo statisíců korun měsíčně.